Rozhovor s Karlem: Podpora sportovních klubů a trenérů je investicí do našich dětí
Karel Červinka žije v Doksech od roku 1995 a je spoluzakladatelem Doksy náš domov v roce 2010. Má dva syny a sport, především fotbal, je dlouhodobě součástí jeho života. Sám začal hrát fotbal v šesti letech, stejně jako později jeho mladší syn. Až do letošního roku působil jako trenér mládeže v Doksech.
Patří také k hlavním organizátorům tradičního dokského masopustu, který naše sdružení pořádá od roku 2011. Návštěvníci ho dobře znají v kostýmu babky s nůší plnou koláčů.
S Doksy náš domov jsi od jeho vzniku. Proč kandiduješ znovu a proč právě dnes kladeš takový důraz na sport?
Sport pro mě není nové téma. Provází mě celý život a dlouhá léta jsem se jako trenér věnoval dětem. Doba se ale mění – děti je stále důležitější vést k pravidelnému pohybu a řada sportovišť postupně potřebuje obnovu.
V Doksech máme trenéry, kteří dětem věnují mnoho let svého volného času, a toho si velmi vážím. Jejich práci nesmíme brát jako samozřejmost. Město by jim mělo vytvářet dobré podmínky, motivovat je, aby u trénování zůstali, a pomáhat klubům získávat nové trenéry, třeba i z řad mladých sportovců, kteří v oddílech vyrůstají. Podpora sportu se musí průběžně přizpůsobovat tomu, co děti, trenéři a kluby právě potřebují.
Fotbal hraješ od šesti let a dlouhá léta ses věnoval také trénování dětí. Co podle tebe může sport dětem dát?
Sport není jen o výsledcích a vítězstvích. Děti se při něm učí pravidelnosti, odpovědnosti, spolupráci i tomu, že ne vždy se všechno podaří napoprvé. Získávají kamarády a smysluplně tráví volný čas. Ne každé dítě musí být vrcholovým sportovcem – důležité je, aby mělo možnost si různé sporty vyzkoušet a najít si ten, který ho bude bavit.
Jaké podmínky by podle tebe mělo město vytvářet pro sportování dětí i dospělých?
Děti by měly mít možnost vyzkoušet si více různých sportů a postupně si vybrat ten, který je opravdu baví. Proto je důležitá široká nabídka sportovních kroužků a spolupráce škol, klubů a města. Sport by měl být dostupný co největšímu počtu dětí a překážkou by neměla být ani finanční situace rodiny.
Vedle organizovaného sportu potřebujeme také více volně přístupných venkovních sportovišť. Míst, kam mohou kdykoliv přijít děti i dospělí a zasportovat si s rodinou nebo přáteli. Dospělí jsou pro děti vzorem a společný pohyb může přirozeně spojovat různé generace. Taková sportoviště proto nemají význam jen pro zdraví, ale také pro společně strávený čas a vztahy mezi lidmi.
Co by podle tebe pomohlo dokskému fotbalu?
Fotbal má v Doksech velkou členskou základnu a věnuje se mu mnoho dětí. Chybí mu ale kvalitní tréninkové hřiště, které by bylo možné pravidelně využívat, aniž by se nadměrně zatěžovala hlavní hrací plocha. Takové hřiště by zlepšilo podmínky pro trénování mládeže i dospělých a pomohlo by udržet fotbal v Doksech i do budoucna.
Na masopustu tě lidé znají hlavně jako babku s nůší koláčů. Proč se k jeho pořádání každý rok vracíš?
Masopust pořádáme už od roku 2011 a těší mě, že si v Doksech našel své místo. Není to jen samotný průvod, ale také spousta společné práce lidí, kteří ho připravují. Když pak vidím plné náměstí a děti i dospělé v maskách, vím, že to má smysl. A babka s nůší koláčů už ke mně po těch letech jednoduše patří.
