Rozhovor s Renatou: Dobré projekty potřebují pokračování

PhDr. Renata Mauserová je s kulturou v Doksech spojena několik desetiletí. Pracovala v městské knihovně a dvacet let vedla Městské kulturní středisko. Dlouhá léta byla také šéfredaktorkou Dokského zpravodaje a v letech 2016 až 2024 městskou kronikářkou. Od roku 2010 kandiduje za Doksy náš domov. Výrazně se podílela na projektech v oblasti kultury a cestovního ruchu, a především na hledání a vytváření nové náplně pro dokský zámek.

V roce 2010 jsi byla už zkušenou zastupitelkou a byla jsi u začátků dnešního sdružení Doksy náš domov. Proč ses rozhodla podpořit právě novou kandidátku Evy Burešové?

Moje původní uskupení už nekandidovalo a Evu jsem několik let znala jako projektovou manažerku města. Viděla jsem konkrétní výsledky a pro město získala již tenkrát několik dotací na nejrůznější projekty, ať již přístupové cesty k jezeru, lávku přes jezero, centrální parkoviště, dětská hřiště, parky a další.

Spolupracovaly jsme také na vzniku Muzea Čtyřlístku. Manželé Němečkovi chtěli muzeum v Doksech a pro jeho první sídlo jsme využili podkroví v budově knihovny. Společně jsme s nimi připravili projekt a Eva pak získala dotaci.

Tento způsob práce mi byl blízký – mít konkrétní nápad a hledat cestu, jak ho uskutečnit. Proto jsem v roce 2010 novou kandidátku ráda podpořila.

Následovalo dvanáct let, kdy jsi byla zastupitelkou a mohla práci města sledovat opravdu zblízka. Které rozhodnutí z tvého pohledu považuješ za nejdůležitější?

Jednoznačně získání zámku do majetku města. Bylo to velké rozhodnutí a Eva jako starostka se nebála převzít odpovědnost, která s ním souvisela. Věděli jsme, že spolu se zámkem přebírá město také velký závazek spojený s jeho obnovou a budoucím využitím.

Z dnešního pohledu se může zdát samozřejmé, že zámek městu patří a slouží veřejnosti, ale tehdy to samozřejmé nebylo. Bylo potřeba mít odvahu takové rozhodnutí udělat a následně hledat cestu, jak zámek zachránit a dát mu nový život. Myslím, že právě tady se ukázalo, že to rozhodnutí mělo smysl.

U zámku jsi byla od prvních jednání a výrazně ses podílela především na jeho budoucí náplni. Jak se rodila jeho dnešní podoba?

Nejdřív bylo potřeba zámek získat od Libereckého kraje a potom najít peníze na jeho obnovu. Eva se soustředila na jednání, dotace a zahraniční partnery, já především na náplň zámku a jeho historii a Petr Hozák se zaměřil na praktické věci týkající se následného provozu.

Řešili jsme, jak do něj vkomponovat knihovnu, informační centrum, Muzeum Čtyřlístku, jak zaměřit prohlídkový okruh a jaké další kulturní využití umožní. Díky přeshraniční spolupráci s německými partnery se podařilo získat významné evropské prostředky a zámek zachránit a otevřít lidem.

Když se podíváš na zámek dnes, jak vnímáš jeho další rozvoj a co by podle tebe mělo následovat?

Mrzí mě, že se v posledních čtyřech letech nepodařilo navázat na předchozí přeshraniční spolupráci. Ještě před koncem minulého volebního období jsem se osobně účastnila jednání s německými partnery o jejím pokračování. Plánovali jsme další společné projekty, díky nimž bychom mohli získat evropské prostředky na pokračování rekonstrukce zámku, a především na revitalizaci celého zámeckého parku.

Rozšíření Muzea Čtyřlístku vítám, ale jinak se podle mě zámek za čtyři roky posunul jen málo. Velký potenciál vidím právě v zámeckém parku a byla bych ráda, kdybychom se k jeho revitalizaci vrátili.

Dlouhá léta jsi byla také šéfredaktorkou Dokského zpravodaje, dnes pro něj děláš už jen korektury. Nechybí ti někdy práce šéfredaktorky?

Trochu ano. Práci šéfredaktora jsem vždy vnímala jako něco víc než jen poskládat dodané články. Šéfredaktor podle mě odpovídá také za obsah zpravodaje, jeho vyváženost a čtivost. Vždy jsem hlídala rozsah článků, množství fotografií i zastoupení jednotlivých témat. A platilo to i vůči vedení města. I tehdy jsem dokázala říct, že některý článek je příliš dlouhý, fotografií je moc apod. Zpravodaj podle mě nemá být sebeprezentací vedení města. Zpravodaj je placený z veřejných peněz a měl by přinášet vyvážené a zajímavé informace ze všech aspektů života města.

Proč opět kandiduješ jako nezávislý kandidát za sdružení Doksy náš domov?

Protože vím, jak jeho lídři pracují. Přicházejí s konkrétními cíli, nebojí se vizí a u projektů přemýšlí nejen o tom, co a jak udělat, ale také kolik to bude stát, a hlavně kde získat peníze.

Za dvanáct let společné práce jsem viděla, že tento přístup přinesl konkrétní výsledky. A myslím, že zkušenosti a znalost projektů, na které lze navázat, mohou být pro Doksy stále užitečné.